Kavárna

Českavárna Portheimka

Name: Českavárna Portheimka
Address: 68 /12 Štefánikova, Praha 5, Hlavní město Praha, CZ

Doporučuje 16 místních,

Tipy místních

Zdenka

April 6, 2016

Romantický letohrádek Portheimka v městském parku (Dienzenhoferův letohrádek) je dnešní Galerie Portheimka. Dienzenhoferův pavilon (vystavěn 1735 jako letohrádek pro zotavenou pro chovance jezuitského konviktu u sv. Bartoloměje na Starém Městě, zbořen 1931), nacházel se na břehu Vltavy poblíž vodárenské věže, dnes je na jeho místě nájezd na Jiráskův most) Zdejší historická usedlost č.p. 67 (byla v majetku Porgesů z Portheimu, samostatný klasicistní objekt za farou kostela sv. Václava, na nádvoří stávala kašna, která je nyní v parku u letohrádku Portheimka, objekt zbořen 1949 v rámci terénních úprav nám. 14. října) V místech dnešního letohrádku či v jeho bezprostřední blízkosti snad kdysi stával nejstarší kartuziánský klášter v českých zemích, založený Janem Lucemburským (r. 1342). Klášter byl pojmenován Zahrada Panny Marie a přebývalo v něm 24 mnichů. Den po smrti krále Václava IV. (srpen 1419) vnikl rozvášněný dav do kláštera, vyhnal řeholníky a následujícího dne byly budovy vypáleny. Zříceniny byly ještě za doby husitské rozebrány, a tak v polovině 15. století nebylo po kartouze ani památky. Hlavní reprezentační prostor, oválný sál (tzv. Reinerův sál) v patře, respektive jeho klenbu vyzdobil freskou Dientzenhoferův přítel a častý spolupracovník, význačný barokní malíř Václav Vavřinec Reiner. Motivem jsou zde Bakchovy slavnosti, dílo je podepsáno a datováno rokem 1729 (v originále „Wenceslaus Reiner 1729“). Během restaurátorských prací v 60. letech 20. století byla po odstranění nečistot objevena skutečná podoba malby. Po smrti stavebníka a vlastníka vystřídal objekt postupně mnoho majitelů. R. 1758 jej koupil i se zahradou František Leopold Buquoy (celým jménem František Leopold hrabě Buquoy de Longueval et Vaux). Zahradu zvětšil přikoupením dalších pozemků a již v té době se zde začalo říkat Bukvojka. Když poté zdědil vše Johann Nepomuk Buquoy, byl při té příležitosti sepsán inventář, který obsahoval bohatý výčet nábytku, lustrů, závěsů, mědirytin, hodin, obrazů, knih a dalšího mobiliáře. Sám měl k dispozici horní patro středu letohrádku a zbytek sloužil pro významné hosty. Koncem 18. století tu byl hostinec a na samém počátku 19. století získali Buquoyskou zahradu s obytnou budovou, oranžerií a skleníkem Ferdinand a Anna Delormovi (říkalo se tam tehdy Delormova zahrada); objekty využili jako továrnu na cikorku. Ve 30. letech 19. století majetek získali bratři Porgesové z Portheimu z Porýní, z velkostatkářské rodiny, majitelé továrny na plátno a kartoun a jeho potisk, která stála na dnešním náměstí 14. října. Budova Portheimky sloužila jako letní sídlo, a tak zde Porgesové provedli několik stavebních úprav. Nechali udělat vestavbu do podkroví a rozšířit letohrádek o dvě symetrická boční křídla v jednodušším klasicistním slohu. Porgesové pěstovali – jako šlechta v mnoha palácích – i hudbu. Na hudební atmosféře se podílel nejen Josef Portheim, který byl mimo jiné rovněž violoncellistou, ale i samotný hudební skladatel Antonín Dvořák. Zajímavé je, že jako vychovatel dětí zdejších majitelů působil i Karel Sabina (1813–1877, pozdější autor libreta k opeře Prodaná nevěsta od B. Smetany). Po válce sloužila budova jako nájemní dům. Poté byl ve dvou místnostech uložen archiv a knihovna Spolku přátel Smíchova. V 60. letech zde byla zřízena výstavní galerie „D“. Toto písmeno bylo připomínkou jména stavitele a původního majitele letohrádku Kiliána Ignáce Dientze hofera. Od té doby je i památkově chráněna. Portheimka je nyní majetkem hlavního města Prahy, ve správě městské části Praha 5. V roce 1992 byla budova pronajata a zrekonstruována podle návrhu arch. Tomáše Zetka.

Steve

September 1, 2017

Great coffee and cake place in the park, right across the street from you. Sip and snack in the beautiful park on the terrace of the oldest building in the area. Ideal for relaxing on a nice day.